Zdravím.
Přečtěte si krátkou povídku, kterou jsem napsala:
Cestou domů
mě zaujme blikající pouliční lampa. Proč bliká? Stěžuje si na něco? Nebo chce
jen vyčnívat z davu?
Zahnu do
další ulice a pohltí mne ticho. Bloudím a hledám cestu domů. Kouknu na hodinky.
23:13. Zděšeně vykulím oči a přidám do kroku. Psala jsem svému snoubenci, ať mě
čeká v jedenáct. Už mám skoro čtvrt hodiny zpoždění!
„Ale ale
kampak krasotinko?“ ozve se za mnou a mně zamrazí v zádech. Kdo to sakra je?! Nenamáhám se otáčet,
místo toho se rozběhnu a uháním, jak nejrychleji to umím. Nicméně mě asi po
patnácti vteřinách dohoní a svalí na zem mně neznámý chlap. Ihned začnu cítit
alkohol z jeho úst a pach tak nepříjemný, že se mi navaluje.
„Nemá cenu
utíkat, květinko. Je pozdě večer, jsme tu jen my dva a ty mi teď uděláš moc
dobře, jinak bude zle.“ na tváři má úšklebek a odhaluje tím jeho křivé a žluté
zuby.
„Prosím vás,
nechte mě odejít. Nic špatného jsem neprovedla.“ začnu zoufale povídat a on mě
přitiskne zády ke zdi a zacpe pusu svou špinavou rukou. Vlasy má po ramena,
strniště zšedivělé a na tváři nosí ďábelský výraz.
„Drž hubu! Varuju
tě.. Jestli ještě jednou cekneš slovo, bude zle!“ vykřikne a vrazí mi facku.
Zasyčím bolestí a první slzy mi stékají až k jeho ruce na mojí puse.
Když zjistí,
že se ho opravdu bojím a mlčím, začne se opět usmívat. Jeho oči putují po mém
těle a následně mi začne vyhrnovat sukni. Začnu se bránit a pokusím se mu
vymanit ze sevření. To už mi ale vrací pěstí.
„Co si o
sobě kurva myslíš?! Že mi utečeš?“ vykřikne a následně se začne smát.
Co se mnou bude? Znásilní a zabije
mě? Co mám dělat?!
Natisknutá
ke zdi se snažím co nejvíce ignorovat jeho paži, která už mi zase hladí vnitřní
stranu stehna. Oči má vykulené a tváří se nedočkavě. Potom mě popadne za
halenku, kterou následně strhne a odhalí podprsenku. „No doprdele.“ vzdychne a
zmáčkne mi obě ňadra. Kdy tohle skončí?
Snažím se nevzlykat moc nahlas, ale nedaří se mi to. Je to tak nepříjemné..
Náhle si
začne rozepínat jednou rukou pásek. Nenenene.
Je to tady..
„Tess?!“
slyším výkřik svého jména. Asi už mám halucinace. Otočím hlavu za tím zvukem a
asi omdlím. Naproti nám běží Dean, můj snoubenec.
„Deane,
pomoc!!“ vykřiknu, jak nejvíc dokážu.
„No to snad
ne, drž hubu děvko!“ řekne ochlasta a znovu mi vrazí takovou, až se svezu na
zem.
„To si děláš
prdel? Dej ruce pryč od mojí Tessy!“ doběhne Dean k nám a rovnou se vrhne
po tom chlapovi.
Nestíhám
sledovat skoro nic, jsem omráčená na zemi a sotva otevírám oči. Smyslů zbavená.
Snažím se sledovat situaci, ale moc mi to nejde. Nedokážu se soustředit.
Zahlédnu Deana, jak buší pěstí do břicha toho chlapa a poté opět oči zavřu.
Někdo si mě
asi po deseti minutách položí na klín a sedne si se mnou na zem. Okamžitě
ucítím známou vůni Deanovi kolínské a mou duší projde úleva. Omotám mu ruce
kolem krku a přitisknu se k němu, neschopná slova.
„Miláčku,
tak strašně mě to mrzí. Už tě nikdy nenechám chodit samotnou. Odpusť mi, že
jsem se tě vydal hledat tak pozdě. Mělo mě napadnout, že se něco stalo, protože
ty vždycky chodíš včas. Tolik jsem se bál.. Už mi prosím nikdy nikam sama
neutíkej.“ vzlykne. Snažím se něco říct, ale nejde mi to. Asi jsem v šoku.
Místo povídání tedy šeptnu „děkuju“, zavřu oči a ihned mu usnu v náruči.
Nebýt jeho, mohla jsem být mrtvá. Miluju
tě, Deane.
Jak se Vám příběh líbil?
