Záhady a fenomény

Tým Megaknihy.cz mi zaslali k recenzování tuhle knihu, tak se na ni společně podíváme blíže.

Autor: Hartwig Hausdorf
Rok vydání: 2012
Počet stran: 250
Nakladatelství: NS Svoboda

Anotace:
Poslali Rusové již roky před Gagarinem do vesmíru kosmonauty, jejichž těla dodnes krouží univerzem? Kdo byli podivní odesilatelé e-mailů, které v 80. letech obdržel jeden učitel? Podle obsahu pocházely ze 16. století ... Většina lidí věří pouze tomu, co vidí. Jak je tomu ale v případě, že se věci, které vidíme, nedají vysvětlit pomocí našich znalostí o světě? Hartwig Hausdorf píše o 111 spektakulárních případech, které leží mimo naši představivost.

Můj názor:
Tuto knihu jsem si vybrala proto, protože mě vždy bavily záhady a nadpřirozeno. Hned, jak jsem knihu dostala do rukou, neodolala jsem a musela začít číst. 
Na můj vkus se tam nachází až příliš mnoho podrobných faktů a dat, které se mi nezdály nějak moc důležité. Nicméně se zde nachází 111 záhad, každá připadá na jeden rok a proto asi ta data. 
Některé záhady byly velmi zajímavé a neobvyklé, jiné poněkud nudné, ale každý nadšenec nadpřirozena by se měl dozvědět něco nového a najít si to svoje.
Knihu jsem nakonec darovala jako součást dárku tátovi k narozeninám a ten si knihu celkem chválil. 

Knihu s nejnižším poštovným koupíte zde.

Read More

Pomoc

Sedím tu ve tmě a nic nevidím. Snažím se najít cestu pryč. Škvírku, kterou bych něco zahlédla. Cokoliv.

Není tu nic. Jsem nahá, promrzlá na kost. Kde to jsem? Snažím si vzpomenout, jak jsem se sem dostala. Vybavuji si mužskou siluetu, podivnou masku, a pak už jen muka.

Jsem dehydrovaná a s každým mým pohybem cítím bolesti celého těla.

Unesli mě. Jsem tu v černé místnosti úplně sama. Nic jiného, než mé křehké tělo tu není. Žádná postel, skříně, stůl, nic. Jako bych byla v prázdném sklepě. A možná jsem. Stěny jsou na dotek pokřivené a vlhké.

Jsem tak mladá. Je tohle můj konec? Nemůže. Jsem šťastně vdaná, mám krásnou holčičku a začínám být známá spisovatelka. Jsem teprve na začátku svého života. Tohle nemůže být skutečné.

Uběhla asi hodina od mého probuzení a já už si začínám vzpomínat. Byla jsem sama doma se svou půlroční dcerou. Můj manžel byl v práci, když do domu vtrhl ten muž. Ale proč my? Proč já? Kde je moje dcera?

Nedokážu se na nic soustředit. Mé tělo se klepe zimou a strachem. Jsem tak unavená. Každý můj pokus o pohyb je bolestivý a velmi, velmi namáhavý. Kdy už to skončí? Kolem mě je nekonečná tma.

Křičím. Nevím, jestli jen v duchu nebo doopravdy. Na to už nejsem dostatečně při smyslech. To jediné, co teď chci, je odsud pryč. Tma mě děsí.

Pokouším se myslet na něco jiného. Hezkého. Vybavuju si ten nádherný úsměv mého manžela, když jsem mu oznámila, že čekám dítě. Vybavuju si teplo po celém těle, když mě každý den objímal jeho silnými pažemi. Vybavuju si nádherné motýly v břiše, když mi hrál jeho písně na kytaru. Vybavuju si jeho rty po celém mém těle. Zažiju něco z toho ještě někdy?

Cítím slzy na svých tváří, které se nekontrolovatelně šíří a stávají se součástí té nekonečné tmy kolem mě. Je moje dcera naživu? Hledá mě můj manžel?

Asi po hodině uslyším zvuky. Vystrašeně se ohlížím na všechny strany, ale nic nevidím. Slyším dupání a silné oddechování. A najednou do místnosti pronikne silné světlo, které vychází shora. Opravdu jsem ve sklepě.

Naskytl se mi výhled po místnosti a já rychle utíkám do nejbližšího rohu. Schoulím se do klubíčka a snažím se nebrečet. Pomoc.

Vysoký muž seskočí dolů. Vidím jen jeho siluetu. Rozhlíží se po místnosti. Prosím ne. Po chvíli mě spatří a já vidím, jak se zlověstně usměje.

„Chyběl jsem ti?“ zašeptá a vykročí směrem ke mně.

Pomoc.

Jaký máte názor na tento příběh?

Jak si myslíte, že skončil?

Read More

Můj manžel

3.9. 2025 – 20:00

Stojím tu v zákulisí a ani po těch letech si nedokážu zvyknout. Na nic z toho, co mám právě před očima.

Můj pohled spočine na pódiu, kde hraje můj manžel na kytaru. Jako je tomu každý koncert, i dnes ho vůbec nepoznávám. Jeho oči jsou temné a plné agrese. Plně se soustředí na píseň, kterou kapela hraje a nechává se unášet rajskou melodií linoucí se právě z jeho kytary. Zkoumám každý pohyb jeho ruky, která rychlým a zároveň ladným pohybem klouže po strunách jeho kouzelného nástroje.

Když náhle začne řvát na svoje fanoušky sprosté fráze, musím se pousmát nad tou ironií.

Proč ironií? Protože vím, jaký doopravdy je. Vím, že za tou maskou, za kterou se snaží schovat, je citlivý kluk s nejroztomilejším úsměvem, jaký jsem kdy viděla. Vím, že za tou maskou je něžný a starostlivý muž, který by ženě nikdy nezkřivil ani vlásek.

Následně se podívám na ty davy lidí, kteří křičí text písniček a sdílí onu agresi s kapelou. Kouknu na pár žen, které by si klidně roztrhaly podprsenky pro trochu pozornosti. A já? Stojím tu a ani si neuvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem zrovna já jeho žena. Že ho každé ráno vidím s jeho věčně rozcuchanými vlasy, unaveného a neupraveného. Že mi každý víkend nosí k snídani kávu a Orea do postele. Že mi večer rozčesává umyté vlasy a masíruje krk. Stojí při mně, v dobrém i ve zlém. Tak, jak to slíbil v den naší svatby.

Při myšlence na svatbu se instinktivně dotknu prstenu zdobící můj prsteníček. Jak krásný to byl den. Dodnes si pamatuji jeho výraz poté, co jsem mu řekla své „ano“. Celý zářil. A co teprve, když mi své „ano“ řekl on. Musela jsem být červená jako rajče. A taky nejšťastnější žena na světě.

Z myšlenek mne vytrhne nadměrně silný hluk, když se kapela loučí a odchází z pódia směrem za mnou.

Podívám se svému muži do očí a nacházím v nich obrovské nadšení. Jakmile sundá masku, naskytne se mi pohled na jeho neodolatelné ďolíčky. Vypadá tak šťastně. Vlastně se mu vůbec nedivím. Žije svůj sen.

Nicméně, jak bude asi reagovat, až mu zítra sdělím, že bude táta?

Jak na Vás tento příběh působí?

Read More

V nesnázích / short story

Zdravím.

Přečtěte si krátkou povídku, kterou jsem napsala:

Cestou domů mě zaujme blikající pouliční lampa. Proč bliká? Stěžuje si na něco? Nebo chce jen vyčnívat z davu?

Zahnu do další ulice a pohltí mne ticho. Bloudím a hledám cestu domů. Kouknu na hodinky. 23:13. Zděšeně vykulím oči a přidám do kroku. Psala jsem svému snoubenci, ať mě čeká v jedenáct. Už mám skoro čtvrt hodiny zpoždění!

„Ale ale kampak krasotinko?“ ozve se za mnou a mně zamrazí v zádech. Kdo to sakra je?! Nenamáhám se otáčet, místo toho se rozběhnu a uháním, jak nejrychleji to umím. Nicméně mě asi po patnácti vteřinách dohoní a svalí na zem mně neznámý chlap. Ihned začnu cítit alkohol z jeho úst a pach tak nepříjemný, že se mi navaluje.

„Nemá cenu utíkat, květinko. Je pozdě večer, jsme tu jen my dva a ty mi teď uděláš moc dobře, jinak bude zle.“ na tváři má úšklebek a odhaluje tím jeho křivé a žluté zuby.

„Prosím vás, nechte mě odejít. Nic špatného jsem neprovedla.“ začnu zoufale povídat a on mě přitiskne zády ke zdi a zacpe pusu svou špinavou rukou. Vlasy má po ramena, strniště zšedivělé a na tváři nosí ďábelský výraz.

„Drž hubu! Varuju tě.. Jestli ještě jednou cekneš slovo, bude zle!“ vykřikne a vrazí mi facku. Zasyčím bolestí a první slzy mi stékají až k jeho ruce na mojí puse.

Když zjistí, že se ho opravdu bojím a mlčím, začne se opět usmívat. Jeho oči putují po mém těle a následně mi začne vyhrnovat sukni. Začnu se bránit a pokusím se mu vymanit ze sevření. To už mi ale vrací pěstí.

„Co si o sobě kurva myslíš?! Že mi utečeš?“ vykřikne a následně se začne smát.

Co se mnou bude? Znásilní a zabije mě? Co mám dělat?!

Natisknutá ke zdi se snažím co nejvíce ignorovat jeho paži, která už mi zase hladí vnitřní stranu stehna. Oči má vykulené a tváří se nedočkavě. Potom mě popadne za halenku, kterou následně strhne a odhalí podprsenku. „No doprdele.“ vzdychne a zmáčkne mi obě ňadra. Kdy tohle skončí? Snažím se nevzlykat moc nahlas, ale nedaří se mi to. Je to tak nepříjemné..

Náhle si začne rozepínat jednou rukou pásek. Nenenene. Je to tady..

„Tess?!“ slyším výkřik svého jména. Asi už mám halucinace. Otočím hlavu za tím zvukem a asi omdlím. Naproti nám běží Dean, můj snoubenec.

„Deane, pomoc!!“ vykřiknu, jak nejvíc dokážu.

„No to snad ne, drž hubu děvko!“ řekne ochlasta a znovu mi vrazí takovou, až se svezu na zem.

„To si děláš prdel? Dej ruce pryč od mojí Tessy!“ doběhne Dean k nám a rovnou se vrhne po tom chlapovi.

Nestíhám sledovat skoro nic, jsem omráčená na zemi a sotva otevírám oči. Smyslů zbavená. Snažím se sledovat situaci, ale moc mi to nejde. Nedokážu se soustředit. Zahlédnu Deana, jak buší pěstí do břicha toho chlapa a poté opět oči zavřu.

Někdo si mě asi po deseti minutách položí na klín a sedne si se mnou na zem. Okamžitě ucítím známou vůni Deanovi kolínské a mou duší projde úleva. Omotám mu ruce kolem krku a přitisknu se k němu, neschopná slova.

„Miláčku, tak strašně mě to mrzí. Už tě nikdy nenechám chodit samotnou. Odpusť mi, že jsem se tě vydal hledat tak pozdě. Mělo mě napadnout, že se něco stalo, protože ty vždycky chodíš včas. Tolik jsem se bál.. Už mi prosím nikdy nikam sama neutíkej.“ vzlykne. Snažím se něco říct, ale nejde mi to. Asi jsem v šoku. Místo povídání tedy šeptnu „děkuju“, zavřu oči a ihned mu usnu v náruči. Nebýt jeho, mohla jsem být mrtvá. Miluju tě, Deane.

                                   Jak se Vám příběh líbil?

Read More

Večerní rozjímání

Zdravím.

Dnes jsem psala slohovou práci na téma "adaptační kurz". Vzala jsem to trošku po svém a chci se s Vámi podělit o svoje krátké "dílo". Co myslíte, dostanu za jedna?

Večerní rozjímání

Konečně nastal večer, konec prvního dne na adaptačním kurzu. Sedím na trávě spolu s ostatními studenty a nechávám se unášet rajskou melodií linoucí se z kytary talentovaného jedince. Zkoumám každý pohyb jeho ruky, která rychlým a zároveň ladným pohybem klouže po strunách tohoto kouzelného nástroje.

„Podívej se na ty hvězdy.“ zašeptá mi spolužačka do ucha a já vzhlédnu. Musím se pousmát nad tím krásným výhledem. Stovky třpytících se hvězd, jakoby se hádaly, která z nich je krásnější. Dorůstající a velmi osamělý měsíc na nás z vrchu kouká. Kéž bych mu mohla sdělit, jak moc jsem vděčná za jeho záři, která nám všem svítí na cestu. Tma mě děsí.

Pár studentů mě vyruší z myšlenek, když vstanou a kráčí přiložit do ohně, u kterého sedíme. Jeden klacík za druhým pokládají do ohně s obavami v očích, zřejmě kvůli strachu z popálení.

Plameny se náhle zvednou, tancují v rytmu melodií, jeden za druhým se předhánějí a tvoří tak neznámé obrazce. Téměř všichni studenti zamyšleně koukají do ztracena, plameny se jim odráží v očích. V tvářích mají ustaraný výraz, nejspíš zažívají úzkost z nových lidí, z nové etapy jejich životů. Stejně jako já.

Když si vzpomenu na svou bývalou třídu, přepadne mě stesk. Už nikdy nebudeme takhle pohromadě. Každý se vydal vlastní cestou a čeká, zda-li bude v životě úspěšný.

Kdyby se mne někdo zeptal, co bych si přála vrátit, bez rozmýšlení bych řekla, že chci vrátit přátelství s Anetkou. Chodila jsem s ní do třídy devět let a byla to moje jediná opravdová kamarádka. Bohužel teď jezdí do školy do Brna a má poměrně málo času, tudíž se skoro nevídáme.

No a teď tu sedím se spoustou různých osob, se kterými strávím příští čtyři roky a zažiji spoustu dobrých i špatných okamžiků. Doufám a věřím v to, že jsem si zvolila správnou volbu – Gymnázium T. G. Masaryka.

Jak se Vám slohová práce líbila?

Read More

After - Polibek

Zdravím.

Vítám Vás u další recenze. Tentokrát se jedná o knihu After - Polibek. Tento skvost jsem si objednala na doporučení od mé bývalé spolužačky Klárky na Megaknihy.cz. Obě máme stejný vkus na knihy a jelikož mi ji doporučila, bez rozmýšlení jsem si ji objednala.

After - Polibek

Autor: Anna Todd

Rok vydání: 2015

Počet stran: 528

Nakladatelství: YOLI

Anotace:

... můj život a moje srdce už nikdy nebudou stejné. Potom, co do nich narazil Hardin, už ne. Tessa má všechno – žije v láskyplném prostředí s chápající matkou a má kluka svých snů, laskavého, milého, kterého jí závidí všechny kamarádky. Lepšího už si ani nemohla přát. Tessin pohodový život ale v okamžiku změní jediné setkání. Hardin je pořádně drzý kluk, s nepřeslechnutelným, nafoukaným britským akcentem, sexy rozcuchem, tetováním a piercingem ve rtu. Tessa si nemůže pomoct – Hardin je zkrátka jiný než ostatní kluci, které poznala... A to po všech stránkách – dovede být i pěkně krutý. Neměla by ho spíš nenávidět? Neměla by jím Tessa pohrdat? Jak to, že se od něj nemůže odpoutat? Nedokáže to – i přes všechny jeho chyby a prohřešky. Intenzivní vášnivou blízkost střídají neustálá Hardinova zmizení a výbuchy vzteku. Může takhle vůbec vypadat láska? Tessa sama nevěří, že by takový vztah mohl fungovat. Ale… jde odolat jeho polibku?

Můj názor:

Hned, jak mi kniha dorazila domů, začala jsem číst. Hned po pár stránkách jsem si uvědomila, že jsem ji vlastně kdysi četla. Na Wattpadu. Jako fanfikci. Akorát místo Hardina to byl Harry, místo Zeda Zayn, místo Landoa Liam,... A tak dále. Prostě jako 1D story. Nicméně jsem to naštěstí nevzdala a četla dál. Většinu už jsem si stejně nepamatovala. Kniha je psaná v první osobě, což je dle mého názoru nejlepší. Četla se mi opravdu příjemně. Jediné, co bych jí vytkla, je děj knihy. Tessa s Hardinem se neustále hádají a usmiřují. A o tom v podstatě ta kniha je. Samotnou Tessu jsem si neoblíbila. Působila strašně sobecky a velmi ubližovala svému přítelovi Noahovi. Ale i přes to všechno jsem ji hltala od začátku až do konce. 

Rozhodně doporučuji si ji přečíst. Ke koupi a ve slevě, s dopravou zdarma ZDE.

Jak se Vám recenze líbila?

Chybělo jí něco?

Četli jste tuto knihu?

Zaujala Vás?

Read More

Jsem závislá

Zdravím.

Jelikož zde už máme malinkou komunitu čtenářů, rozhodla jsem se, že se s Vámi sblížím a povím Vám o něčem soukromém. Přesněji - o mých drogách závislostech.

Mobilní telefon

V dnešní době je to nejspíš normální. No u mě je to extrém. A poněkud smutné. Zkrátka se neobejdu bez svého telefonu. Momentálně vlastním Samsung Galaxy S3 Neo, ale přemýšlím, že si našetřím na Iphone. Svůj mobil nosím s sebou opravdu všude. Jsem neustále v kontaktu se svým přítelem a s přáteli pomocí Messengeru (Facebook). Také pořád projíždím Instagram a podobné sociální sítě. Smutné, no ne?

Přítelovo triko

Asi jsem opravdu divnej člověk. Ale já jsem závislá na přítelově tričku. "Daroval" mi ho na začátku našeho vztahu. Jeho obyčejný vytahaný tričko. Ani nevíte, jak jsem si ho zamilovala. Nosím ho každičký den místo pyžama. Nevím, jestli bych bez něho usnula. Zažili jste někdy něco podobného?

Brýle

Poslední a zároveň největší závislost - brýle. Vlastním už 3 roky dioptrické brýle, které mám nosit jen příležitostně. No bohužel, já si s nimi vytvořila jakýsi "citový vztah" a nemůžu se jich zbavit. Připadám si bez nich strašně nahá. Když jsem si je totiž sundala před spolužákama, vysmáli se mi a řekli, ať si je zase nasadím, že vypadám hrozně. Možná to tak špatně nemysleli, ale od té doby je nosím, kamkoliv jdu. Jen doma mi leží na stole. Nicméně teďka budu nastupovat na novou školu, takže doufám, že se odhodlám a nevezmu si je. Tak si na mě zvyknou bez nich a já se vyhnu posměškům. Snad.

Jaké máte závislosti Vy?

Read More

Me before you / Než jsem tě poznala

Zdravím.

Dnes se s Vámi podělím o mých dojmech z knihy a filmu Než jsem tě poznala. Viděla jsem nejdříve film, až potom jsem se vrhla na knihu, s čímž jsem měla ze začátku problém, jelikož jsem si to pořád spojovala s filmem a nedala do toho svou představivost.

NEŽ JSEM TĚ POZNALA

Anotace:

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje. 

Můj názor:

Tuto knihu jsem hltala od začátku do konce. Je překrásně napsaná, detailní, originální. Uronila jsem hodně slz a donutila mě přemýšlet nad svým životem. Upřímně? Dlouho jsem nečetla tak dobrou knížku! Dostává 5/5 hvězd.

Film/Kniha?

Vždycky jsem byla fanoušek knih. No a ani zde to není výjimka. Kniha je na rozdíl od filmu mnohem detailněji popsaná. Obsahuje více faktů, informací. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že má přes 400 stránek. Takže pokud si myslíte, že zhlédnutí filmu postačí - nemělo by. Opravdu, tuhle knihu by si měla přečíst každá milovnice románů.

Četli jste/viděli jste tento skvost?

Jak se líbil Vám?

Co byste dělali, kdybyste byli na vozíku?

Kniha dostupná ZDE.

Read More

Plan for fight

Zdravím.

Chtěla bych Vás seznámit s mým plánem "jak se připravit" na Spartana. Pokud jste tu noví a nevíte, oč jde, předchozí článek je ZDE.

Ukážu Vám, co mám v plánu, co už mám za sebou a jak vypadá moje postava.

Běh

 I když běhání nemusím, nedělá mi problém. Mám za sebou pět let sportovního aerobiku, kde se neustále skáče do roznožek a podobných věcech.. Takže běhat je pro mě asi to nejmenší, s čím bych měla mít starosti. I tak se na něj ale připravuju.. Doma máme běžecký pás, takže na něm zhruba 2x až 3x týdně běhám s dvoukilovým závažím třicet minut. Btw. už skoro nemůžu chodit. :D

Angličáky

To už je jinej kalibr! Za každou nezdolanou překážku budu muset  udělat třicet angličáků. No a jelikož nemám téměř žádnou sílu v pažích, mám z toho velké obavy. Trénovat jsem je začala před týdnem. Vymyslela jsem skvělou kombinaci - deset minut běh, deset angličáků.. A takhle to opakuju, dokud mám sílu. Zkuste to někdy se také! Je to opravdu intenzivní a účinné.

Otužování

Jelikož je dost možné, že se budeme muset brodit ledovou vodou, měla bych se začít otužovat. Já jsem vanový typ a vždycky si napouštím přehnaně horkou vodu.. Což není vůbec zdravé a musím to změnit. Mám v plánu každé ráno vlézt do sprchy a pustit na sebe vlažnou vodu a postupně ji měnit v ledovou.

Tyhle tři základní věci musím trénovat, aby druhého října 2016 bylo vítězné datum a ne den mojí smrti. :D

Zde Vám vkládám také fotku mojí postavy. Pozadí jsem trochu zamazala.

Co na to říkáte?

Zkusíte jít do toho se mnou?

Read More

JOURNEY TO FIGHT

Zdravím. 

Pokud jste si všimli, že mám v menu  v "MY NOTES 2016" cíl, že se chci zúčastnit závodu Spartan Race, tak Vám oznamuji, že jsem oficiálně přihlášena! Budu závodit 2. října 2016, a tak mě napadlo, že bych mohla dokumentovat a popisovat Vám moji přípravu, pocity atd.. V této rubrice tedy půjde hlavně o cvičení.

Pokud někdo z Vás náhodou neví, co je Spartan Race, krátce to vysvětlím. Jedná se o běžecký závod v terénu s překážkami. Já jsem se přihlásila na závod jménem SPRINT, který je dlouhý cca 8 kilometrů a obsahuje 15 překážek. Na každou překážku je jeden pokus a pokud se Vám to nepodaří, musíte dělat třicet angličáků s výskokem a pánským klikem. Brodíte se tam v ledové vodě a skáčete v bahně. Celkem drsný, nemyslíte? 

Mám z toho jisté obavy, jelikož nemám žádnou sílu v pažích. Fyzičku ano, osm kilometrů uběhnu.. Ale pokud jde o angličáky, nezvládnu jich udělat třicet bez přestávky. A proto jsem se rozhodla, že se opřu do tréninku, pokusím se Vám vše dokumentovat a "využiju" Vás jako motivaci. 

Co si o tom myslíte Vy?

Přemýšleli jste nad přihláškou?

Bude Vás tato rubrika bavit?

Zanechte prosím komentář (oplácím).

Read More