17. 12. 2016

Můj manžel

3.9. 2025 – 20:00
Stojím tu v zákulisí a ani po těch letech si nedokážu zvyknout. Na nic z toho, co mám právě před očima.
Můj pohled spočine na pódiu, kde hraje můj manžel na kytaru. Jako je tomu každý koncert, i dnes ho vůbec nepoznávám. Jeho oči jsou temné a plné agrese. Plně se soustředí na píseň, kterou kapela hraje a nechává se unášet rajskou melodií linoucí se právě z jeho kytary. Zkoumám každý pohyb jeho ruky, která rychlým a zároveň ladným pohybem klouže po strunách jeho kouzelného nástroje.
Když náhle začne řvát na svoje fanoušky sprosté fráze, musím se pousmát nad tou ironií.
Proč ironií? Protože vím, jaký doopravdy je. Vím, že za tou maskou, za kterou se snaží schovat, je citlivý kluk s nejroztomilejším úsměvem, jaký jsem kdy viděla. Vím, že za tou maskou je něžný a starostlivý muž, který by ženě nikdy nezkřivil ani vlásek.

Následně se podívám na ty davy lidí, kteří křičí text písniček a sdílí onu agresi s kapelou. Kouknu na pár žen, které by si klidně roztrhaly podprsenky pro trochu pozornosti. A já? Stojím tu a ani si neuvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem zrovna já jeho žena. Že ho každé ráno vidím s jeho věčně rozcuchanými vlasy, unaveného a neupraveného. Že mi každý víkend nosí k snídani kávu a Orea do postele. Že mi večer rozčesává umyté vlasy a masíruje krk. Stojí při mně, v dobrém i ve zlém. Tak, jak to slíbil v den naší svatby.
Při myšlence na svatbu se instinktivně dotknu prstenu zdobící můj prsteníček. Jak krásný to byl den. Dodnes si pamatuji jeho výraz poté, co jsem mu řekla své „ano“. Celý zářil. A co teprve, když mi své „ano“ řekl on. Musela jsem být červená jako rajče. A taky nejšťastnější žena na světě.
Z myšlenek mne vytrhne nadměrně silný hluk, když se kapela loučí a odchází z pódia směrem za mnou.
Podívám se svému muži do očí a nacházím v nich obrovské nadšení. Jakmile sundá masku, naskytne se mi pohled na jeho neodolatelné ďolíčky. Vypadá tak šťastně. Vlastně se mu vůbec nedivím. Žije svůj sen.

Nicméně, jak bude asi reagovat, až mu zítra sdělím, že bude táta?

Jak na Vás tento příběh působí?